Pro pedikúru se rozhoduje ten, kdo ji má rád.
Nedávno jsem si na internetu přečetl studii, která se zabývá zjišťováním zájmu absolventů škol zaměřených na služby v oblasti péče o zdraví a krásu člověka, o předběžný zájem během studia i na jeho konci pracovat v jednotlivých příbuzných oborech. Dočetl jsem se, že největší zájem je o práci v oboru kosmetika, potom vizážistika a až na posledním místě se objevila pedikúra. Vysvětlení je jednoduché. Pedikúra je obor, který se zabývá řešením problémů nohou a v posledních letech velmi významně balancuje na hranici mezi zdravotnictvím a řemeslem. Péče o nohy je velice náročná. Na nohou se vyskytují nejvíce z celého těla problémy a onemocnění, která souvisejí s cévami, nervy, lymfou, nesprávným životním stylem, nevhodným nebo náročným zaměstnáním. Právě tady vidíme celou řadu kožních nemocí, ortopedických deformací nebo dopad cukrovky na dolní končetiny. Právě nohy trpí tím, že jsou nejvíce vzdálené od srdce a plic a také naším podílem nevhodné nebo nedostatečné péče, hygieny atd. Křečové žíly a bércový vřed je také záležitost nohou našich klientů. Zní to až strašidelně, ale toto jsou naše dolní končetiny a profesí, která se o ně měsíc co měsíc mnohdy „musí“ postarat, je právě pedikúra. Ať už moderní přístrojová nebo stará známá mokrá technika. Pedikér sice neléčí, ale jeho edukační činnost je nutná a velmi přínosná. Ve spolupráci s lékaři a jinými dalšími zdravotníky se podílí na uzdravování a léčení komplikací s nohama spojenými. Je to práce náročná, ale neuvěřitelně potřebná. Nohy se někdy nadměrně potí, někdy nevoní, ale kdyby nebyli pedikéři, tak by nohy nechodily. Vždyť pedikúra patří mezi činnosti, které jsou známé už z dávné historie. V dobách, kdy kati vykonávali své řemeslo, existovali i felčaři a lazebníci. Mezi lazebníky patřili i pedikéři, kteří se starali o zdravotní, funkční a estetickou stránky nohou tehdejších obyvatel. Proto věřte, že tato profese nikdy nevymizí a na pomyslném obláčku ocenění se ještě vznášet bude. Tedy pro náročnost a mnohdy opovrhovanou a nedoceněnou stránku věci se možná rozhodují budoucí řemeslníci spíše pro obory krásy, světa fotoaparátů a rozzářených reflektorů.
Pojďme vstoupit do podnikání
Začít s pedikúrou není nic těžkého. Mezi nejdůležitější vstupní požadavky patří profesní snaha, přátelský přístup, milé a profesionální vystupování, základy hygienických návyků, odbornost získaná na pracovišti, kde vědí co učí. V neposlední řadě potřebujete finance na zakoupení vybavení pro provoz pedikúry a na jeden rok sehnat odpovědného zástupce. Pokud máte prostory, hygienou schválený provozní řád i sterilizátor a případně příjemného majitele objektu, tak hurá, můžete jít na věc. Stačí už jen vše rozběhnout, udělat reklamu, vizitky, letáčky, označení na dům a registraci provozovny na živnostenském odboru příslušné městské části.
Toto čeká každého, ale to, co já považuji za základ, chce-li se někdo stát dobrým, oblíbeným a vyhledávaným pedikérem, je vztah k této práci. Cit, smysl pro preciznost, dokonalost a znalosti z oboru psychologie jsou v profesi, která už je dnes chápána víc než jen jako řemeslo, velmi důležité.
Moderní pedikér provádí ošetření nohou přístrojovou technikou. Pro tento typ provozu si vystačíte s částkou kolem 130.000 Kč. K nejdůležitějším krokům patří zakoupení kvalitního podologického přístroje. Ten vyjde na cca 35-58 tisíc Kč., sterilizátor mezi 7-15 tisíci Kč, pedikérský stůl, osvětlení pracovního stolu, křeslo a židle vyjdou na cca 30-40 tisíc Kč. Dále potřebujeme nástroje a další vybavení, které se dá pro začátek pořídit do cca 20 tisíc Kč.
Nezapomeňme, že pedikér potřebuje dostatek kleští, sond, štipek, nůžek, pinzet, rotačních nástrojů, jednorázových spotřebních prostředků, rukavice, roušky, desinfekcí na nástroje, plochy, podlahy, rány, dále krémů, gelů, tinktur a olejíčků.
Rozhodnete-li se pro levnější verzi, lze na všem ušetřit, ale znáte pravidlo, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci. Pět let starý přístroj sice bude levný, ale těžko poznáte, jak s ním kdo zacházel, kolikrát spadl na zem, kolik nohou už má za sebou a kolik skrytých vad v sobě. Zrada v podobě selhání nebo poruchy přijde vždy v nejméně vhodnou dobu.
Přístroj je nejlepší kupovat u autorizovaných dovozců a prodejců. Zejména proto, že poskytují záruční i pozáruční servis, v případě potíží náhradní přístroj zdarma zapůjčí a hlavně vám poskytují na základě prohlášení o shodě, že přístroj je určený pro provoz v zařízení určeném k péči o nohy a zdravotnickém prostředí. Vyvarujte se přístrojů bez specifikace určení k pedikérské činnosti. Jsou nejen z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci potenciálně nebezpečné, ale hlavně nedokumentují vaši profesionalitu. Přístroje na manikúru zase nejsou stavěné na zátěž, které je motor ručního dílce vystavován při obrušování náročnějšího terénu, jakým jsou například zrohovatělé paty a ztluštělé nehty. Navíc tyto přístroje nemají odsávání. Jsou tedy pro účely pedikérské činnosti nevhodné a nedoporučované.
Mnoho firem navíc nabízí nákup vybavení na splátky. Je na každém, jak se rozhodne, ale v každém případě nakupujte pouze u kvalitních firem.
Pedikér, který se rozhodne pracovat přístrojovou technikou, si nejdříve v kvalitním školícím centru udělá nezbytně nutné přeškolení na přístrojovou techniku a poté si pořídí vybavení dle vlastních představ a možností. Naše centrum taková přeškolení organizuje již řadu let. Důležité je, aby zájemce o přeškolení měl potřebný cit a talent. Práce vyžaduje „stomatologickou“ zručnost, pevnou a přesnou ruku a plné soustředění. Stejně tak je to i v dalších podologických dovednostech, o kterých bych vám informace přinesl v dalším čísle našeho časopisu.
Jaroslav Fešar
